Rozsudek nizozemského odvolacího soudu v Arnhemu-Leeuwardenu k otázce subrogace pojistitele a hrubé nedbalosti při pilotní jízdě vlaku

Dne 25.7.2010 projel brusný vlak Speno, jedoucí z Leeuwardenu do koncové stanice Stavoren v Nizozemsku, kolejovou zarážkou, vykolejil a způsobil značnou škodu. Nešlo přitom o pracovní jízdu při broušení kolejí, ale pouze o přesun vlaku. Takový přesun musel být realizován formou tzv. pilotní jízdy, při níž byl italský strojvedoucí bez znalosti místních tratí doprovázen a instruován pilotním strojvedoucím odpovědným za daný úsek. Po průjezdu stanicí Koudum-Molkwerum však pilotní strojvedoucí nevěnoval dostatečnou pozornost signalizaci, nechal se rozptýlit a nevšiml si tří návěstidel, která signalizovala nutnost snížit rychlost na 40 km/h tak, aby bylo možné bezpečně zastavit před následujícím návěstidlem a včas dobrzdit do stanice Stavoren. K tomu nedošlo, vlak pokračoval nepřiměřenou rychlostí, projel zarážkou a havaroval.

Pojistiteli společnosti Speno byly Baloise a AXA. Podle čl. 7.1 pojistné smlouvy šlo o společné pojištění, v němž Baloise vystupovala jako vedoucí pojistitel pro 65 % a AXA pro zbývajících 35 %. Poté, co pojistitelé společnosti Speno poskytli pojistné plnění, domáhala se pojišťovna Baloise náhrady vyplacené škody vůči několika subjektům, zejména vůči společnosti ProRail BV, společnosti Spoorflex Safety First BV a společnosti BAM. V dřívějším rozsudku soud zamítl nárok Baloise vůči ProRail, žalobu proti Spoorflex prohlásil za nepřípustnou a jako důvodný uznal pouze nárok vůči společnosti BAM. Té byla uložena povinnost zaplatit částku 6.260.500 CHF. Proti tomuto rozhodnutí podala společnost BAM odvolání.

Účastníci řízení i soud vycházeli z toho, že otázku existence a rozsahu subrogace je třeba posoudit podle švýcarského práva. První a stěžejní odvolací námitka společnosti BAM směřovala právě proti závěru, že Baloise vstoupila do nároku svého pojištěného Speno vůči společnosti BAM. Podle společnosti BAM švýcarské právo připouští přechod práva pojistitele v deliktních vztazích, nikoli však automaticky tam, kde odpovědnost vyplývá ze smluvního vztahu. Jelikož mezi společnostmi BAM a Speno existoval smluvní vztah, bylo podle její argumentace třeba posuzovat věc nikoli pouze podle čl. 72 švýcarského zákona o pojistné smlouvě, ale ve spojení s čl. 50 a 51 švýcarského závazkového práva a zejména podle tzv. Giniho/Durlemannovy doktríny.

Tato doktorína vychází z toho, že v rámci smluvních vztahů dochází k subrogaci pojistitele pouze tehdy, je-li škoda způsobena hrubou nedbalostí. BAM tvrdila, že v projednávané věci o hrubou nedbalost nešlo, nýbrž pouze o politováníhodnou lidskou chybu pilotního strojvedoucího, která byla navíc zčásti ovlivněna okolnostmi spadajícími do sféry společnosti ProRail.

Pojišťovna Baloise naproti tomu tvrdila, že švýcarské právo se od uvedené doktríny již odklonilo a že k subrogaci došlo i bez nutnosti prokazovat hrubou nedbalost. Argumentovala zejména novějším rozhodnutím švýcarského soudu z roku 2018 a také kritikou, jíž byla Giniho/Durlemannova doktrína v odborné literatuře i legislativním procesu vystavena. Subsidiárně pak namítala, že i kdyby soud na této doktríně setrval, byly podmínky hrubé nedbalosti v dané věci naplněny.

Odvolací soud se s hlavní argumentací Baloise neztotožnil. Dospěl k závěru, že pro posouzení dané věci je nadále rozhodná právě Giniho/Durlemannova doktrína. Poukázal na to, že švýcarská judikatura se od ní výslovně neodchýlila, a zdůraznil i význam přechodných aspektů legislativních změn, které měly nabýt účinnosti až od 1.1.2022. Proto posuzoval možnost subrogace Baloise do nároku společnosti Speno vůči BAM právě prizmatem toho, zda ke škodě došlo v důsledku hrubé nedbalosti.

V tomto bodě soud uzavřel, že pilotní strojvedoucí jednal hrubě nedbale. Zdůraznil, že si byl vědom všech relevantních okolností pilotní jízdy, včetně charakteru tratě, odlišné signalizace a skutečnosti, že převádí těžký brusný vlak do koncové stanice. Přesto připustil, aby vlak pokračoval rychlostí, která neumožňovala bezpečné zastavení. Soud přitom výslovně uvedl, že strojvedoucího neomlouvá ani to, že od společnosti ProRail údajně obdržel nesprávné informace o úseku tratě, protože podle své vlastní výpovědi vnímal, že daný úsek se od běžného standardu liší. Za těchto okolností měl jako pilotní strojvedoucí zajistit takovou rychlost jízdy, aby bylo možné včas zastavit. Soud proto uzavřel, že šlo o tak závažné porušení základních povinností péče, že je namístě kvalifikace jako hrubá nedbalost. Tím byla splněna i podmínka pro subrogaci pojistitele podle aplikovaného švýcarského práva.

Ve druhé odvolací námitce se BAM zaměřila na rozsah oprávnění Baloise nárok vůbec uplatňovat, konkrétně ve vztahu k podílu připadajícímu druhému pojistiteli AXA. Podle soudu švýcarské právo vyžaduje pro převod práva na žalobu a hmotného nároku dostatečně určitý písemný právní titul; neumožňuje přitom oddělit právo žalovat od samotného hmotného práva. Odvolací soud v tomto směru přisvědčil námitce společnosti BAM, že Baloise nedoložila dostatečně, že je oprávněna vymáhat i tu část nároku, která připadala na AXA. Pouhé tvrzení o společném úmyslu obou pojistitelů podle soudu nepostačovalo. V tomto rozsahu tedy BAM uspěla a soud korigoval dřívější závěr, podle něhož měla být Baloise plně subrogována v celém nároku společnosti Speno vůči BAM.

Ve třetí odvolací námitce BAM tvrdila, že ke škodě přispěla sama společnost Speno, zejména tím, že vlak nebyl vybaven kompatibilním systémem ATB, že strojvedoucí překročil rychlost a že nerozuměl německému ani anglickému jazyku. Ani s touto obranou BAM neuspěla. Soud dovodil, že rozhodující odpovědnost za bezpečné vedení pilotní jízdy nesl pilotní strojvedoucí, který si byl dobře vědom místních podmínek i způsobu signalizace, a právě on byl osobou, která se nechala vyvést z míry a nevěnovala náležitou pozornost návěstidlům. Tvrzené okolnosti na straně Speno proto soud nepovažoval za relevantní spoluzavinění, které by vedlo ke snížení nároku.

Odvolací soud tedy ve výsledku potvrdil odpovědnost společnosti BAM za škodu vzniklou v důsledku nehody, avšak zároveň omezil postavení pojistitele Baloise co do rozsahu vymáhaného nároku. Výsledkem bylo, že BAM byla povinna zaplatit Baloise 65 % částky 6.260.500 CHF, zatímco ohledně zbývajících 35 % nebylo postavení Baloise jako aktivně legitimované osoby dostatečně prokázáno.